Tak tady to máme. 3723 soutěž o vstupy na akci s Master Blaster. Na první pohled zdálo se to jako šílenství, ale co jiného mi zbývá? Bez peněz, bez lásky, s prázdnou kapsou a ještě prázdnějšími slovy. Přímo jsem se rozhodla, že do toho skočím po hlavě.
Hned jak jsem se dozvěděla o soutěži, vzala jsem si svoji starou, ale věrnou kšiltovku s logem kapely a vyrazila do ruchu města. Vzduch byl prosycen vůní čerstvě upečených trdelníků a já, se svou odhodlaností, jsem si říkala, že právě dneska musím vyhrát. Cítila jsem, jak mi buší srdce v rytmu beatů, které brzy uslyším naživo.
Na místě se to hemžilo lidmi, kteří byli stejně nadšení jako já. Byla tam spousta barev, hluku a euforie. Každý měl v očích jiskru naděje, ale já jsem si byla jistá, že dneska to vyjde právě mně. Přišla jsem k pódiu a viděla, jak se ostatní snaží přesvědčit porotu, že právě oni jsou ti praví. Já jen přemýšlela, jak na to.
V tu chvíli se mi v hlavě zjevil plán. Vytáhla jsem starou kytaru, kterou jsem měla schovanou v batohu, a začala jsem hrát. Nečekané, že? Publikum se otočilo, zvědavě si mě prohlíželo. Pár lidí začalo tleskat a mě to dodalo sílu. To byl můj moment, odehrávala jsem svůj vlastní koncert uprostřed davu a přitahovala pozornost. A hádejte co?
Když jsem skončila, porota se na mě podívala a s úsměvem na rtech oznámila, že jsem vyhrála. Vstupy na akci s Master Blaster byly moje! Srdce mi bušilo jako o závod, ale pak jsem si uvědomila, co mi vlastně dává. Nejen vstupy na koncert, ale i pocit, že když se člověk nebojí, může dosáhnout nečekaného. A tak jsem si s úsměvem na rtech šla užívat večer, který mi ukázal, že i bez peněz a lásky můžu mít radost.