Jsem drsná holka, která se nebojí říct, co si myslí. Dneska se mi dostal do rukou 3689 videí od Pavla Zuny. Ten chlap má talent, ale přiznejme si, kdo ho potřebuje, když nemáš ani na rohlík? Ale já jsem si řekla, že nějakou akci udělat musím. To video má potenciál, a já ho chci využít.
Otevřela jsem to video a hned mě zasáhla ta atmosféra. Zuna tam mluvil o vracení se k základům. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem se kdysi snažila vrátit do života, ale tenkrát to nevyšlo. Teď jsem byla odhodlaná udělat to jinak. Cítila jsem v sobě energii, jako kdyby mi někdo dal facku.
Včera jsem seděla v zaplivané kavárně, kde byl vzduch cítit po staré kávě a cigaretovém dýmu. Na stole ležela moje stará klávesnice a já jsem přemýšlela, jak ten nový úder v HTML zrealizovat. Potřebovala jsem peníze, a tak jsem se rozhodla, že zkusím něco nového. Možná si říkáte, že jsem blázen, ale já jsem měla plán.
Přesně uprostřed toho všeho jsem potkala kluka. Měl v očích jiskru, co mě zaujala. Byl to můj typ, možná i víc. Vytáhla jsem z kapsy starý mobil a začala natáčet, jak mu ukazuju, co jsem se naučila. Myslela jsem, že mě to třeba posune dál, že udělám záznam, který by mohl oslovit víc lidí. Kdo ví, možná by se mi podařilo nakonec zbohatnout.
Tak jsme tam stáli, já s klukem, a natáčeli jsme bláznivou scénku. Všechno šlo hladce, až do chvíle, kdy se mi mobil vybil. Zrovna v okamžiku, kdy jsem se chystala na velký finální úder. Pořád mě to ale nenechalo v klidu. Od té doby jsem zjistila, že někdy se musím vrátit, abych mohla jít dál. A tak jsem se rozhodla, že se na to video podívám znovu. A víte co? Zuna měl pravdu. Vrátit se k základům je někdy to nejlepší, co můžeš udělat.