Bylo to jedno z těch odpolední, kdy se slunce dralo skrz špinavá okna mého malého bytu. Na stole leželo prázdné balení od pizzy a já přemýšlela, jak se dostat k nějakým penězům, když jsem dostala zprávu od kámošky. 3688 Leos Mares – to číslo mi vyrazilo dech. O co jde? Pár vteřin a já už letěla na ulici, klapky na uších, vůně benzínu a špinavých dlažebních kostek.
Na rohu stála parta kluků, jeden z nich se jmenoval Mares. Dávali si do nosu, ale já měla jiný plán. Musím zjistit, co se skrývá za tím číslem. Do akce jsem šla hned, bez keců. Představila jsem se jako drsňačka, co se nebojí ničeho a nikoho. Kluci mě vzali mezi sebe a začali vyprávět o nějakém tajném kódu v X HTML. Bylo to jako balení do snu, ale já jsem chtěla akci.
Naše cesta vedla do garáže, kde se to hemžilo lidmi, kteří vypadali jako z jiného světa. Zápach potu, cigaret a adrenalinu. Tohle je moje místo. Zjistila jsem, že Leos Mares je jen maska pro něco většího – podvod, který se chystali spáchat. Byli to mistři klamu, ale já jsem se rozhodla, že to tak nenechám.
Vytáhla jsem mobil a začala točit. Všichni koukali, ale nikdo nevěděl, co se děje. „Co to děláš?“ zeptal se jeden z kluků, ale já jsem se jen usmála a pokračovala. Tak snadno si mě neodradíš. Když už to vypadalo, že mě vyhodí, udělala jsem krok zpět a spustila alarm. Všude se rozsvítila světla.
Překvapení bylo na jejich tvářích k nezaplacení. „Co se děje?“ křičel Mares. Ale já už měla plán. Utíkej, Černovlásko! Vyběhla jsem ven, cítící vítr ve vlasech a adrenalin v krvi. Všechno se točilo, ale já byla volná. 3688 – to číslo jsem nechala za sebou jako vzpomínku na bláznivé odpoledne, kdy jsem se postavila proti systému a vyšla jako vítěz.