3664 Radka, pilná odcházím z TV Nova

V odvážném příběhu o útěše a chaosu se Radka rozhodne opustit TV Nova a vrhnout se do pražského podsvětí. Kde ji čeká překvapení, které obrátí její život vzhůru nohama. Jaký bude její další krok?

Odcházím z TV Nova

Je brzké ráno a já stojím na křižovatce, kde se pletou vůně čerstvě upečeného chleba s výpary z benzínových pump. 3664 – to je číslo, které mi zní v hlavě, jako kdyby mi ho někdo vtloukal do mozku kladivem. Dneska to končím. Odcházím z TV Nova a jediné, co mi zůstává, je ta hromada dluhů a vzpomínek na bezbarvé dny. Na to, jak mi smíchem zkroucené tváře kolegů zničily poslední zbytky optimismu.

Život na dně

Nemám peníze, nemám lásku, a co je nejhorší – nemám ani pořádný plán. Místo toho se vrhám do chaosu pražských ulic, které se mi zdají teď jako labyrint. Všechno je tak jasné: musím najít způsob, jak se dostat zpět do hry. Cítím, jak mi adrenalin koluje v žilách, zatímco se prodírám davy. Každý krok je jako pohlazení dlaní za krkem, cítím, jak se mi v břiše roztančila zvědavost.

Setkání na okraji

Na rohu ulice potkávám starého známého, jehož obličej je pokrytý jizvami, které vyprávějí příběhy z minulosti. „Radko, co tu děláš?“ ptá se mě, jako bych měla odpovědět na nějakou trapnou otázku z kvízu. Nemám odpověď. Jen pokrčím rameny a sleduji, jak se mu v očích zračí soucit. „Chceš to změnit?“ dodává. Jeho slova mi zní jako výstřel do tmy. Proč ne? V tomhle městě se přece dá všechno.

Nová šance

S ním se vrhám do podsvětí, kde je každé setkání s cizím člověkem jako zátah na drogy. Všude kolem je cítit pot, cigaretový kouř a touha po úniku. Naše plány se mění každou minutou, a já se cítím jako královna. S každým drinkem se ztrácím v rytmu hudby, která mě objímá jako milenec, kterého jsem nikdy neměla. Je to život, jaký jsem si nikdy nechtěla přiznat, ale teď mi dává energii.

Překvapení na obzoru

Po hodinách bloudění se dostáváme k místu, kde se scházejí podivné existence. Všichni tančí, zpívají a smějí se, jako by zapomněli, co to je být normální. Pak se to stane. Z davu vystupuje někdo, koho jsem znala. Bývalý kolega. „Ty tady?“ zní mu z úst. Cítím, jak mi ztuhla krev. To, co mělo být útěchou, se rázem mění v noční můru. Jak se z toho dostanu? Ale pak se usmívám. Protože teď jsem tady, a to je všechno, co potřebuju.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *