Jsem holka, co se nenechá zastavit. Ulice Zakovské knížky? Tady se děje spousta šíleností. Včera jsem narazila na starou knihovnu, která vypadala, jako by ji zapomněl čas. Prach, pavučiny a vůně starého papíru. To je přesně to, co hledám – zapomenuté příběhy a tragédie, které nikdo nepřečte. Ale já? Já si je přečtu a udělám z nich svůj vlastní příběh.
Pohled na regály, které se pod tíhou knih prohýbají, mi vzal dech. 3661 tragédie. Co to kurva znamená? Otočila jsem první stránku a vtáhla mě do světa, kde se všechno zdálo být jinak. Hrdinové, co nevěděli, co je láska, a zločinci, kteří si užívali chaos. Vzrušení mi proudilo v žilách, jak jsem procházela dalšími knihami. Každá stránka byla jak rána do břicha – bolestivá, ale zároveň tak přitažlivá.
Začala jsem se nořit hlouběji, když jsem zaslechla šramot. Otočila jsem se a tam stál on. Chlápek s očima jako z ledového králu, který mě okamžitě zaujal. „Co tu děláš?“ zeptal se. Neměla jsem čas na kecy. „Hledám příběhy, které nikdo nezná,“ odsekla jsem. Nevěděla jsem, co od něj chci, ale jeho přítomnost mě dráždila. Kdo ví, co by se mohlo stát, kdybych se rozhodla mu věřit.
Všechno se zvrhlo, když jsme se rozhodli přečíst jednu z těch zapomenutých tragédií nahlas. Každé slovo nás pohlcovalo, jako by se stalo skutečností. 3661 tragédie se stala naším osudem. Zápletka začala ožívat a já cítila, jak mě něco táhne k tomu chlápkovi. Bylo to jako magnet. Nepřestávala jsem se divit, co se stane dál. Na konci každé kapitoly jsme se smáli, pláč a vztek se mísily s našimi emocemi.
A pak to přišlo. Zvrat, na který jsme nebyli připraveni. Knihovna se začala hýbat, regály se otáčely a my se ocitli v příběhu, který jsme právě četli. „Co to kurva děláš?“ zakřičela jsem. Cítila jsem strach, ale zároveň vzrušení. „Nesnaž se utéct. Tohle je náš příběh,“ řekl, a já věděla, že se ocitáme v nebezpečí, které jsme nečekali. Museli jsme bojovat, abychom se vrátili do reality. Až nakonec, když jsme se dostali ven, zjistila jsem, že tenhle příběh není jen o tragédiích – je to o mně a o něm.
Takže co teď? 3661 tragédie nás spojila, ale otazník visel nad námi. Kdo ví, co nás čeká dál. Vím jen, že když otevřu další knihu, nikdy už to nebude jako dřív. Možná, že tentokrát, na stránkách, najdu lásku, kterou jsem nikdy nehledala. A nebo zůstaneme navždy uvězněni v příbězích bez konce.