Akce v noci
Byla to další slunečná noc, když jsem se rozhodla, že město je moje hřiště. Měla jsem v kapse pouze pár korun a v hlavě spoustu nápadů. Vytáhla jsem mobil a zadala známé číslo. „3616, heeej, kde jsi?“ volala jsem, když jsem čekala na příjezd Paffendorfa. Vzduch voněl po levných cigaretách a levném alkoholu.
Paffendorf přijede
Zatímco jsem se procházela po ulicích, snažila jsem se ignorovat zvuky ze vzdáleného klubu. Lidé se smáli, tančili, a já jsem se snažila vzpomenout, co jsem vlastně chtěla. Možná jsem hledala zábavu, možná útěk. Když jsem konečně zahlédla jeho auto, srdce mi poskočilo. Paffendorf měl vždycky styl – jeho starý, ošoupaný vůz byl jako on, drsný, ale s nádechem elegance.
Život na hraně
Vyskočila jsem do auta a vzduch okamžitě ožil. „Kde to uháníme?“ zeptala jsem se. Jeho úsměv byl nakažlivý, ale já jsem věděla, že pod tímhle povrchem je něco temnějšího. „Na místo, kde se nic neřeší,“ řekl a já jsem se usmála. Byl to přesně ten typ akce, co jsem potřebovala.
Temné tajemství
Jak jsme jeli, vzduch se zahustil. Paffendorf mi vyprávěl o svých plánech, o tom, jak se chce dostat na vrchol. Ale já jsem věděla, že za těmi slovy se skrývá něco víc. V jedné chvíli jsem se ho zeptala: „Co plánuješ dělat s těmi penězi?“ Zatímco jsem mluvila, něco v jeho pohledu se změnilo. „Něco, co tě překvapí,“ odpověděl a já jsem se zarazila.
Nečekaný zvrat
Když jsme konečně dorazili, místo, které jsme navštívili, bylo temné a hlučné. Ale něco nebylo v pořádku. Paffendorf mě vtáhl do akce, ale já jsem cítila, že se blíží nebezpečí. A pak přišel ten moment, kdy jsem se musela rozhodnout – buď budu hrát jeho hru, nebo se postavím na vlastní nohy. Naštěstí jsem se rozhodla pro druhou možnost. Vytáhla jsem telefon a zavolala pomoc. Paffendorf se na mě podíval jako na blázna, ale já už jsem byla na cestě k novému začátku. Bez peněz, ale s hlavou vztyčenou.