Jsem drsná holka. Bez peněz, bez lásky, ale s hlavou plnou bláznivých nápadů. Když jsem na ulici zahlédla 3610 Scott E. Fahlman, vzpomněla jsem si, jak tenhle chlápek vymyslel smajlíky. Možná to zní jako pitomost, ale pro mě to byl začátek.
Jednoho večera jsem se toulala po městě, hlava plná starostí. Všude okolo mě se rozprostíraly barvy neonových světel, pach špinavého asfaltu a zaprášených snů. Hlava mě bolela, ale já jsem neměla na výběr. Musela jsem udělat něco bláznivého.
Rozhodla jsem se, že si udělám vlastní smajlíky. Ne ty, co se používají na internetu, ale ty, co vyjadřují opravdové emoce. Srdce, které bije pod kůží, jsem namalovala na zeď u starého skladiště. Každý úsměv, každé oko mělo svůj příběh.
Už jsem se těšila na reakce kolemjdoucích. Jak se na mě budou dívat, když uvidí, že i drsné holky umí malovat úsměvy. Když jsem viděla, jak lidé zpomalují, jak se usmívají, dostala jsem pocit, že jsem něco změnila. Nešlo o peníze, šlo o ten pocit, že mohu dělat něco víc.
A pak to přišlo. Uprostřed toho chaosu se objevil chlápek, se kterým jsem se nikdy nesetkala. Měl v očích jiskru, která mě dostala. Podíval se na moje úsměvy a řekl: „To je skvělý! Měli bychom to rozšířit po celém městě!“ A já, drsná holka bez peněz, jsem najednou měla plán. Nečekaně jsem našla lásku ve světě, který mě vytlačoval. Takže ano, i bez peněz a lásky, lze něco změnit. A kdo ví, co dalšího mi tenhle bláznivý svět přichystá?