Tohle léto bylo jiné. 3602 se mi vryl do paměti jako hit roku 2007. Každou noc jsem se procházela pod hvězdami, s tou písní v uších, ale bez jediného haléře v kapsách. Město vonělo po čerstvě upečených koblihách a já měla jen prázdný žaludek. Kde je láska? Všichni okolo se smáli, tancovali a já? Já jsem se jen ploužila jako ztracený duch.
Jednoho večera, když se slunce schovávalo za obzor, jsem narazila na skupinku kluků. Byli hluční a nespoutaní, s očima plnýma jiskřiček. „Hej, holka! Přidej se k nám!“ zvolal jeden z nich. Měla jsem chuť jim říct, co si o jejich „zábavě“ myslím, ale místo toho jsem se usmála a přidala se k nim. Vzduch byl prosycený cigaretovým kouřem a smíchem, a já se najednou cítila jako součást něčeho většího.
Tančili jsme na ulici, kde se 3602 rozléhalo z repráků. Každý pohyb byl jako výbuch energie, a já zapomněla na všechny starosti, které mě trápily. Oči kluků mě sledovaly, a bylo mi jasné, že se mi líbí. Ale pak, jak už to bývá, přišla realita. Chyběla mi ta pravá láska, ta, která by mi dala důvod se usmívat každý den.
Jedna z holek z party se na mě podívala a řekla: „Proč se tak mračíš? Žiješ jen jednou, tak si to užívej!“ Odpověděla jsem, že to bych chtěla, ale peníze na zábavu mi chybí. V tu chvíli se k nám přidali dva kluci s flaškami v ruce. „Tak pojď, koupíme ti drink!“ Vzala jsem si to, co mi nabízeli, ale stále jsem cítila prázdnotu.
Večer skončil a já se proplétala domů, s písní 3602 stále v uších. Když jsem dorazila, tvářila jsem se jako královna, ale uvnitř jsem věděla, že mě čeká další den plný boje. Pak mi došlo, že láska není jen o pocitech, ale i o přátelství a zábavě. A v tom okamžiku jsem si uvědomila, že ta pravá láska byla vlastně celou dobu kolem mě – v těch momentech smíchu a svobody, kdy jsem se cítila živá. Na konci toho léta jsem si slíbila, že se nenechám svázat jen touhou po něčem, co nemusím mít.