Všechno začalo v tom zapadlém městě, kde jsem žila jako královna ulice. Patnáct let jsem byla bez lásky, bez peněz, a bez jakýchkoliv iluzí. Dneska jsem se rozhodla, že to změním. A tak jsem vyrazila na to místo, kde se vše změnilo.
Když jsem dorazila na adresu 3583, vdechla jsem vůni pálícího se plastu a starého benzínu. Byl to ten typ místa, kde se snažíš zapomenout, ale vzpomínky se ti vpíjejí do pleti jako klíčové slova. Anna K. – to jméno mi zní v hlavě jako rozbitý gramofon.
Otevřela jsem dveře, které se s tichým skřípěním rozestoupily jako na povel. V místnosti bylo šero, ale já byla připravena na akci. Na stole ležela stará fotka – Anna K. s úsměvem, který už dávno zmizel. Ten úsměv měl něco zázračného, něco, co mě nutilo jít dál.
V tu chvíli jsem věděla, že musím zjistit, co se stalo. Patnáct let je dlouhá doba, a já se nehodlala spokojit se stíny minulosti. Našla jsem její deník, plný myšlenek a emocí, které mi připomněly mé vlastní boje. Byla jsem drsná holka, ale v tom deníku se skrýval příběh, který by mě mohl rozplakat.
Když jsem se prohrabávala stránkami, najednou se ozval zvuk. Dveře se otevřely a v nich stál chlapík s jizvou přes obličej. „Kdo jsi?“ zeptal se a já mu s úsměvem odpověděla: „Ta, co hledá Annu K.“ A v tu chvíli jsem věděla, že tohle setkání změní všechno. Chlapík se mi zjevil jako klíč k minulosti, která se zdála být uzavřená. Kdo ví, co všechno se skrývá za těmi zdmi. A možná právě dneska najdu nejen Annu, ale i sebe.