Jsem drsná holka z ulice, kde peníze a láska jsou jen iluze. Včera večer jsem seděla na rozpadlé lavičce, když mě oslovila ta podivná postava. Měla na sobě prošívanou bundu a v ruce nesla hrnec. Ne, to nebyla žádná kuchařka, to byla Alicia Keys. Vypadala jako z jiného světa, a přitom mi byla tak blízká.
Na první pohled jsem si pomyslela, že je to blázen. Ale pak jsem ucítila tu vůni. Vzduch byl prosycený kořeněnými aroma, které se mísily s nádechem městského smogu. Hrnce se mi zdál jako zázrak. Co v něm asi má? Možná nějaký recept na únik z reality, která mě obklopuje.
Alicia se usmála a začala vařit na plotně, kterou vytáhla z batohu. Bylo to šílené, ale já se nechala unést. Seděla jsem tam, s hlavou plnou snů a očima upřenýma na tu podivnou scénu. Z lidí kolem nás se stali pouhé siluety, když jsem viděla, jak se z hrnce kouří a vznáší se nad námi.
“Co vaříš?” zeptala jsem se, zatímco mě zaplavila vlna zvědavosti. “To je tajemství,” odpověděla a mrkla na mě. Když jsem se podívala blíž, spatřila jsem, jak se v hrnci míchají barvy jako na paletě malíře. Život je plný překvapení, pomyslela jsem si. Alicia mě vzala za ruku a řekla, ať se nebojím.
Na konci našeho setkání jsem si uvědomila, že hrnec nebyl jen o jídle. Byl to symbol. Symbol naděje, že i v drsné realitě se může objevit něco nečekaného. Když jsem se rozloučila s Alicií a ona zmizela ve tmě, hrnec s jeho tajemstvím mi zůstal v srdci. Ať už se stane cokoliv, budu mít vždy ten pocit vděčnosti a překvapení.