Všechno to začalo na rohu ulice
Bylo to jedno z těch rázných odpolední, kdy slunce praží a vzduch voní jako čerstvé pečivo. Zrovna jsem seděla na zídce, oslintaná od snídaně, když mě oslovil chlápek v obleku. „Hele, slečno, potřebuju pomoc,“ říkal, jako by měl na srdci něco vážného. Měla jsem chuť mu říct, ať vypadne, ale něco mě zdrželo. Možná jeho zlaté hodinky nebo ten pohled, co říkal, že má v plánu něco velkého.
Bobosikova? Kdo to je?
„Jde o Bobosikovou,“ vysvětloval, zatímco mi ukazoval fotku ženy z europarlamentu. „Je to muzeum roku, ale teď se potřebuje dostat do Europarlamentu a já… já nemám čas.“ Někde v hlubině mého srdce se rozsvítila malá žárovička. Takže se jedná o nějakou akci? Něco, co by mohlo být zábavné? Rozhodla jsem se, že mu pomůžu.
Plán v akci
Vybavena pouze svým odhodláním a touhou po adrenalinu, jsme vyrazili. Představ si to: já a frajer v obleku na cestě na místo, kde se rozhoduje o osudech. Jenže co s Bobosikovou? Chtěla jsem ji vzít na místo, kde by jí lidé konečně viděli. Naše cesta vedla skrz město, kde se vůně kebabu mísila s prachem z ulice a já se cítila jako královna.
Na poslední chvíli
Byli jsme skoro v cíli, když mě napadla šílená myšlenka. Co když ji vezmu na pódium? Chlápka jsem přesvědčila, ať mě nechá oslovit dav. „Bobosikova, pojď sem! Chci, aby tě lidé viděli!“ Když se ta žena objevila na pódiu, dav ztichl. Všichni se dívali, jako by viděli zjevení. A pak, najednou, se ozval potlesk. Ale to nebylo všechno.
Nečekané rozuzlení
Jakmile Bobosikova vystoupila na pódium, začala mluvit o svých plánech, o budoucnosti a o tom, jak změní svět. Já jsem stála vzadu a smála se. Kdo by řekl, že z malého odpoledního plánu se stane taková show? A pak mě napadlo, že už nikdy nebudu sama. S tím pocitem jsem se otočila a zmizela v davech, s úsměvem na tváři a pocitem, že tohle byla teprve začátek. Zjistila jsem, že i bez peněz a lásky můžu změnit svět, pokud se k tomu postavím čelem.