Jsem na dně. Bez peněz, bez lásky, ale s nezměrným odhodláním. Včera jsem narazila na nový videoklip od Korn. 3522 – číslo, které se mi vrylo do paměti. Dala jsem si to na sluchátka a pustila se do akce. Je to dost šílené, ale jak jinak se dostat z tohohle marasmu?
Včera, když jsem potkala tu partu kluků, co se scházejí v opuštěném skladu, něco mi říkalo, že bych měla jít dál. Vzduch byl cítit jako starý benzin a kouř. Kluci se smáli, pili levné pivo a já? Já jsem byla tam, abych jim ukázala, co znamená pořádný život. „Dneska večer to rozjedeme!“ prohlásila jsem.
Kluci se dívali, jako že jsem šílená, ale to mi bylo jedno. 3522 se mi v hlavě stále opakovalo, jako bych měla potřebu rozkrýt tajemství, které se ukrývalo v tom videoklipu. Hledala jsem inspiraci, a tak jsem vzala kluka jménem Marek a vyrazili jsme na výlet. Cílem bylo najít tenhle mystický kód, který sliboval dobrodružství.
Naše cesta nás zavedla do zapadlého klubu, kde se míchaly vůně potu a cigaretového kouře. Hudba duněla a já jsem se cítila jako v tranzu. „Tady to je!“ zvolala jsem, když jsme objevili malou místnost s neonovými nápisy a graffiti na zdech. Marek mě chytil za ruku, a já jsem v tu chvíli věděla, že tohle je ta pravá akce.
Jakmile jsme se dostali do centra dění, začalo se to nečekaně zvrhávat. Kluci vytáhli kytary a začali hrát jako o život. 3522 se stalo naším mantrou. Ale co to? Najednou se na podiu objevil zpěvák Korn, a já jsem myslela, že se mi to jenom zdá! Realita se rozpadla a já se ocitla uprostřed živého koncertu. V ten moment jsem si uvědomila, že jsem nebyla bez lásky – měla jsem lásku k hudbě a k téhle šílené partě, co mě přijala. Když se koncert blížil ke konci, Marek mi dal pusu a já jsem se usmála. Život je nevyzpytatelný, ale právě v tom je ta krása.