Jsem ta drsná holka, co nemá ani korunu v kapse, ale v očích plameny. Na ulici je tma jak v pekle a já se rozhodla vyrazit na malou noční misi. Měla jsem plán, ale teď mi to vypadlo z hlavy jako špatně seřízená Fabia, co mi zůstala na krku.
Včera jsem narazila na starý video záznam – 3510 video, říkali mu – a bylo to jako zázrak. Srdce mi bušilo, když jsem uviděla tu špinavou garáž, kde se to všechno odehrálo. Vzduch byl prosycen olejem a starými pneumatikami. Cítila jsem, jak mi adrenalin pumpuje do žil, když jsem přemýšlela, co všechno se tam stalo. Fabia, co byla kdysi jiskřivá, teď vypadala jako zlomená hračka.
Na místě mě přivítal pach benzínu a rezavé kovy. Měla jsem pocit, že to místo dýchá. Záhadně se mi vkradly do hlavy vzpomínky, jak jsem jako malá snila o rychlosti. V téhle garáži jsem konečně ucítila, že na mě někdo čeká. A nebylo to příjemné. Když jsem se otočila, stál tam on. Znal mě. Znal mou Fabii. A já věděla, že s ním to neskončí dobře.
„Kde máš peníze, ty holko?“ zeptal se s úsměvem, který mi nahnal husí kůži. Chladný vzduch mě procházel jako nůž. Cítila jsem, jak ve mně narůstá hněv. Ne, že bych měla v plánu mu něco říkat. Všechny ty sliby o lásce a penězích byly fuč. Chtěla jsem mu ukázat, že nejsem žádná oběť. Skočila jsem po něm jako šelma.
Na konci jsem si uvědomila, že to nebyla jen honba za penězi. Byla to bitva o přežití. S posledním úderem jsem ho poslala na zem. A tam, mezi špinavými plechy a rezavými kusy motorů, jsem se zasmála. Nevěděla jsem, co se stane dál, ale věděla jsem, že teď jsem silnější než kdy předtím. Fabia, i když zlomená, mě stále vedla. A já? Já jsem byla královna garáže.