Na křižovatce osudu
Včera jsem se ocitla na křižovatce. Kolem mě jelo auto, které by si zasloužilo víc než jen pohledy kolemjdoucích. 3509, to číslo se mi vrylo do paměti. Až moc se mi líbilo. Vzalo mě do světa, kde Coca-Cola teče jako řeka a hvězdy se vznášejí na obloze jak popstar. Měla jsem jen pár centů v kapse a zbytek svých snů.
Niceland, místo, kde se sny plní
Když jsem dorazila do Nicelandu, všechno bylo jiné. Ulice byly osvětlené neonovými barvami a vzduch byl plný vůně cukrové vaty a opojného adrenalinu. Do uší mi hučela hudba, která mě táhla dopředu, jako by mě volala. Všichni okolo se smáli, tančili a užívali si. Cítila jsem, jak mi srdce buší jako o závod, a najednou jsem chtěla být součástí tohohle šílenství.
Bez peněz, ale s odvahou
Bez peněz jsem se vrhla do víru tance. Dívky v barevných šatech se na mě usmívaly a já se cítila jako královna. Bylo mi jedno, že nemám co na práci, že nemám peníze, nebo že se mi nikdo nevěnuje. Tančila jsem jako by mi šlo o život. Každý pohyb byl osvobozující, jako když se zblázníte na melodii, kterou znáte jen vy.
Setkání se popstar
A pak, uprostřed tance, jsem ho spatřila – popstar, která v Nicelandu zářila jako slunce. Byl to ten kluk z billboardů, co vypadá jako bůh. Všichni se na něj tlačili, ale já se rozhodla, že se mu dostanu na dosah. Srdce mi bušilo, když jsem se proplétala mezi lidmi. Když jsem se k němu dostala, měl na sobě tu samou vůni jako Coca-Cola a já věděla, že tohle je má šance.
Nečekaný zvrat
Chytla jsem ho za ruku a on se na mě podíval. „Kdo jsi?“ zeptal se s úsměvem. Moje odpověď? „Nikdo, ale dneska jsem tady a ty jsi můj cíl!“ Chvíli jsme tančili, ale pak mi došlo, že nemám nic. V tom okamžiku jsem se usmála a řekla: „Tak si mě vezmi, ale zaplať mi Coca-Colu!“ S tím jsem se otočila a zmizela v davu, zatímco jeho smích zněl za mnou. Nikdy jsem neměla peníze, ale měla jsem neuvěřitelný zážitek, který mi zůstane v paměti navždy.