První setkání s hip hopem
Byl večer. Vzduch byl cítit po levných cigaretách a zkaženém ovoci z trhu. Já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem stála na rohu, kdy se mi do uší dostávaly rytmy městského života. Horkýže Slíže nebyly jen kapela, byly to slova, která mě pálila na jazyku. Vždycky jsem toužila po tom, aby moje slova měla sílu. No a pak přišel ten magický moment, kdy jsem fusuji do hip hopu.
Rytmus ulice
Jako kluci z ulice, co se snaží dostat na vrchol, jsem se rozhodla, že se nezastavím. Všude kolem mě tančili lidé, jejich pohyby byly synchronizované s beatem, jako kdyby byli součástí jedné velké skladby. Každé slovo, které vyšlo z mých úst, bylo jako výstřel z pistole. Bylo to osvobozující, když jsem viděla, jak se lidé okolo mě začínají hýbat na základě toho, co jsem říkala.
Světlé barvy a temné stíny
Město se rozsvítilo neonovými barvami. Každý kousek asfaltu byl pokrytý graffiti, které vyjadřovalo touhu a bolest. Cítila jsem, jak mi v žilách koluje adrenalin. Chladný vítr mi cuchal vlasy, a já jsem byla v tom okamžiku živá. Horkýže Slíže mi dodávaly sílu, zatímco jsem se pokoušela najít svůj vlastní hlas v téhle šílené hře.
Bez peněz, ale s vášní
Všichni kolem mě měli nějaké sny, ale já jsem měla jen slova. Bez peněz, bez lásky, ale s vášní, která mě hnala kupředu. Zpívala jsem o tom, co jsem viděla, o lidech, co se snažili přežít v tomhle tvrdém světě. Moje slova byla jako horký vzduch, který se valil z plic. Všichni mě poslouchali a já věděla, že jsem na správné cestě.
Nečekaný konec
Když jsem skončila, ticho na chvíli zhouplo vzduchem. Pak se najednou ozval potlesk. Bylo to, jako by mě ta ulice přijala mezi sebe. A pak jsem ho uviděla. Kluka s úsměvem, který svítil jako neon. Přišel ke mně a řekl: „Ty jsi ta, co mi dala sílu. Chceš se mnou fusuji do hip hopu?“ A já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem se usmála. Možná, jen možná, tenhle večer nebyl tak beznadějný, jak jsem si myslela.