Všichni víme, že život není procházka růžovým sadem. Sedím v posledním baru na kraji města, kde jsem přežila tisíce rozbitých slibů a zklamaných snů. Kolem mě se ozývá smích a klapání skleniček, ale já vím, že do rána odtud neodejdu s prázdnou. Noc je mladá a já jsem připravená na akci.
„3499 buhvi pokrti hodiny,“ říkám barmanovi, když mi nalévá další sklenici. Je to moje tajná formule pro přežití. Vím, že vše, co potřebuji, je jít za tím, co mě žene vpřed. Představuju si, jak se čísla na hodinách mění, stejně jako já. Všechno se točí kolem momentů, které nás formují. A já chci mít kontrolu nad tím, co se děje.
Dnes večer se mi do cesty postavila skupina kluků, co se snaží vypadat drsně, ale já vím, že jsou to jen malí kluci v maskách. Jejich smích je povrchní, a já cítím vůni jejich levného kolínského. Hrají si na hrdiny, ale já mám jiný plán. Chci, aby se mnou hráli hru, kterou si sami neuvědomují.
Začíná to nevinně, když si jeden z nich sedne vedle mě. Jeho pohled je vyzývavý, ale já se usmívám, jako bych byla na všechno připravená. „Co děláš tady, holka?“ ptá se. „Co asi, čekám, až někdo konečně vezme vážně moji hru.“ Řeknu mu to přímo, bez obalu. Cítím, jak se atmosféra mění, jak se kluci začínají bát. Vím, že mají strach, a to mě baví.
V tu chvíli, když se mi podařilo zvrátit jejich hru, se bar naplnil napětím. Zatímco se kluci snaží přetvořit situaci, já se usmívám. „Hodiny tikají, pánové,“ říkám. „A já jsem ta, která určuje čas.“ Dívám se na jejich tváře, jak se střídají barvy, když si uvědomují, že to, co jsem řekla, je pravda. Není to jen hra, ale moje realita.
A pak, jak už to v takových chvílích bývá, se stane něco nečekaného. Dveře se otevřou a do baru vstoupí postava, kterou jsem nečekala. Můj minulý život v podobě dávného kamaráda, který mi připomíná, jak daleko jsem se dostala. „Co tady děláš?“ ptám se a cítím, jak se mi zrychluje tep. On se usmívá a já vím, že tohle je začátek něčeho nového. „Jsem tady, abych ti ukázal, že existuje víc než jen hrdinové ve tvé hře.“ A já, drsná holka bez peněz a bez lásky, se znovu ocitám na křižovatce. Co si vyberu teď?