Byla jsem na dně. 3470 korun v peněžence, to je má realita. Všichni kolem mě se snaží najít lásku, zatímco já se snažím přežít. Moje jméno? To je irelevantní. Dneska chci jen jediné – zábavu.
Večer začal jako každý jiný. Seděla jsem na chatě, kde se mísily vůně piva a cigaret. Ewa Farna hrála na pozadí, její hlasy se mísily s hukotem motorů projíždějících aut. Její popularita? Dělá mi to radost, ale já mám jiné starosti. Srdce mi buší, ale ne pro kluka, spíš pro adrenalin.
Vyběhla jsem ven, vzduch byl chladný a osvěžující. Když jsem potkala starého kámoše, plácli jsme si s tím, že uděláme něco bláznivého. „Co takhle ukrást auto?“ zeptal se s úsměvem. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo se bát. Ale adrenalin ve mně začal stoupat.
Po pár minutách jsme stáli před starým vrakem, co byl jen pár bloků daleko. Jeho barva? Zrezivělá, ale v mých očích měla neodolatelné kouzlo. „Tak pojď, drahoušku,“ slyšela jsem sama sebe říkat, když jsem otevřela dveře. Motor zaburácel, a já se cítila jako královna silnic.
Jeli jsme bez cíle, smáli se, křičeli do noci, dokud nás nezastavila policie. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se dostala do situace, kterou jsem nikdy nechtěla. Ale co? Život je o dobrodružstvích. A tak jsem se postavila, vyplázla jazyk a řekla: „A co teď? Srdce mi buší pro svobodu, ne pro zákony!“
K mému překvapení, policista se jen zasmál. „Nezlob se, slečno, ale jsi příliš mladá na to, abys byla tak drsná. A teď vypadněte, než se naštvu.“ A tak jsme se vrátili na naši chatku, s úsměvem a příběhem, který nikdo jiný nezažil. Život bez lásky, ale plný adrenalinu.