Bylo to jednoho šedivého rána, kdy jsem se probudila s pocitem, že musím něco změnit. Zatímco ostatní snili o lásce a penězích, já jsem se rozhodla, že si vezmu věci do svých rukou. Moje manželka byla jako rozmazlený kocour, co se jen válel na gauči a čekal, že mu přinesu všechno na talíři. Ale já jsem na to neměla čas.
Čím víc jsem se na to dívala, tím víc mě to štvalo. Život není o tom, čekat, až ti někdo něco dá. Tak jsem se rozhodla, že ji vezmu do akce. První krok? Změnit náš malý byt na bojiště a udělat z ní partnerku na život. Vytáhla jsem starou kytaru a začala hrát naší oblíbenou píseň, až se vzbudila. „Hele, nebudeme tady spát jako dva lenochodi! Pojď ven!“
Vytáhla jsem ji z postele a táhla do ulice. Cítila jsem vůni čerstvého pečiva z pekárny a viděla, jak se lidé rychle ženou do práce. „Dneska začneme s úklidem!“ zvolala jsem, když jsem ji strčila do první zašlé uličky. Bylo to jako v nějakém filmu, kde se všechno otočí. Nejdřív se bránila, ale pak jsem jí ukázala, že úklid může být zábava. Vztah je přece o spolupráci, ne?“
Tak jsme začaly uklízet, třídit a vyhazovat. Každý starý nepotřebný kousek byl jako kamenem ze srdce. Měla jsem pocit, že se měníme, že se z nás stávají jiní lidé. Doma to začalo vonět po čerstvosti, a já se cítila, jako bychom objevily nový svět. Naše sousedství se probudilo a my jsme začaly vycházet ven za zábavou.
Jak jsme tak bláznily, najednou jsem si uvědomila, že se mi na ní vlastně líbí. Kdo by to byl řekl? Místo abych ji převychovávala, naučila jsem se, že jde o vzájemné ovlivňování. A tak, když jsem ji viděla smát se a tančit na ulici, věděla jsem, že se mi podařilo přetvořit ji tak, jak jsem chtěla. Nakonec jsem si uvědomila, že láska se rodí tam, kde se to nejméně čeká. A to vše bez centu v kapse.