Každý den je boj
Když ráno otevřu oči, cítím, jak mi do plic vniká pach levného piva a kouře. Můj zrezivělý byt je plný hluku města. Život bez peněz je jako jízda na kole bez kol – prostě to nefunguje. Ale dneska je jiný den. Mám plán.
Všechno nebo nic
Na ulici už čeká parta lidí, kteří se snaží vyhrát lupeny na tu skvělou párty, o které všichni mluví. 3419 soutěž o lupeny na skvělou party. Hlasitě křičím, abych se dostala do popředí. Zatímco ostatní se snaží být slušní, já se do toho vrhám po hlavě. Mám v sobě adrenalin, který mě žene vpřed. Tohle je moje šance.
Hra o život
Soutěžící se rozdělují do týmů. Já? Jsem sama. Ale to mi nevadí. Vzduch je naplněný napětím a očekáváním. Můžeme si zahrát různé hry, a já vím, že musím být rychlá a bezohledná. Jako by mi někdo říkal, že tohle je můj moment. Uskakuji před klukem, který se snaží chytit míč dřív než já. Adrenalin mi zrychluje tep, a já se cítím živá.
Vůně vítězství
Konečně, po nekonečném boji, se dostávám k finále. Když vyhlásí vítěze, cítím, jak mi srdce buší jako o závod. „Jsem to já!“ křičím, a lidé se kolem mě rozprchnou. Vítězství je sladké, ale mně to nestačí. Nebudu slavit sama.
Nečekaná zrada
Ale pak se objeví on – kluk, kterého jsem znala z dřívějška. Vypadá, jako by mu na mě záleželo, ale já vím, že to tak není. „Něco mi slib,“ říká s úsměvem. Moje nadšení rychle vyprchává. V tu chvíli si uvědomuji, že někdy je lepší být sama s lupeny než s někým, kdo se jen snaží využít můj úspěch. Otočím se na patě a odcházím z davu, s lupeny v kapsách a s pocitem, že jsem to zvládla sama. Někdy je nejlepší oslava ta, na které jsi sám.