Všechno začalo na ulici
Bylo to jedno z těch šedých rán, kdy i slunce se zdálo být lenivé. Rozeznělo se mi v uších 3305 anketa, a já věděla, že tohle bude den, kdy se nic nezmění, ale přesto se všechno změní. Zatímco jsem se snažila rozluštit tu záhadu, v uších mi zněly hlasy z ulice. Vzduch byl nasáklý vůní spáleného oleje a levných cigaret.
Pohled na schody
Pak jsem si všimla schodů. Zebrik. Na první pohled to vypadalo jako obyčejné schody, ale uvnitř mě to vyvolalo touhu. Každý schod byl pokrytý graffiti, které vyprávělo příběhy, jaké jsem sama nezažila. Kdo ví, co se tam dělo? Cítila jsem, že musím zjistit víc.
Krok za krokem
Vydala jsem se po těch schodech, každý krok byl jako výstřel do neznáma. Měla jsem v sobě adrenalin, jaký jsem dlouho necítila. Až na vrcholu mě čekala nečekaná skupinka lidí. Černé brýle, kožené bundy. Vypadali jako ti, co znají tajemství města. Startuje něco, co jsem neznala, a já chtěla být součástí toho chaosu.
Hra o přežití
Nebyla jsem tam náhodou. Přišli mě prověřit. Sázeli jsme se o to, kdo vydrží déle v tomhle bláznivém světě. Vzduch byl prosycen napětím a já věděla, že tohle je moje šance. Všichni se smáli, hráli si se svými osudy. Ale já se nedala. Vyhrála jsem. Byla jsem jedna z nich.
Nečekaný zvrat
Pak se ale stalo něco, co jsem nečekala. Z ničeho nic se zjevil starý známý – někdo z minulosti, koho jsem chtěla zapomenout. Přinesl mi zprávu. 3305 anketa nebyla jen hra. Byla to past. A já jsem se do ní chytila. Zjistila jsem, že to, co jsem si myslela, že je svoboda, bylo ve skutečnosti otroctví. Měla jsem na výběr: buď zůstat, nebo utéct. Ale co když utéct znamená ztratit všechno, co jsem vybudovala?