Mejdan, který jsem neplánovala
Včera večer jsem se ocitla na Václaváku, v srdci Prahy. Světla blikající jako neonová malba na asfaltu a vzduch prosycený vůní kebabů a cigaret. Moje kapsy byly prázdné, ale já měla v sobě sílu a odvahu. Není třeba peněz, když máš energii, která dokáže rozproudit dav.
Vyhazovač a odvážný plán
„Tady je to zavřené, holka!“ zavrčel vyhazovač s drsným výrazem, když jsem se pokusila dostat dovnitř. Ale já se nepoddala. Otočila jsem se, nahlédla do davu a spatřila kluka s kytarou, hrajícího akustické skladby. Přišla mi na mysl myšlenka – udělám z něj hvězdu večera. „Hej, co takhle zahrát něco na večírek? Mám plán!“ zakřičela jsem přes hluk.
Bar i sklenice
Když jsme se dostali dovnitř, bar byl plný. Sklenice se cloumaly, jak se lidé snažili prosadit. Ale já jsem se nenechala odradit. „Jeden drink, prosím!“ zavolala jsem na barmana, i když jsem věděla, že mě za to okrade. Chytla jsem sklenici a zamířila k podiu. Bylo to jako vznášet se nad městem, svoboda, která mě pohlcovala.
Hudba a tanec
Jakmile jsme začali hrát, dav se rozproudil. Tóny kytary se mísily s mým hlasem, a já se snažila zapomenout na to, co mi chybí. Lidé tančili, smáli se, a já cítila, jak se mi zvedá adrenalin. Byla jsem středem pozornosti, drsná holka, která si nebrala servítky. Všichni zapomněli na to, že jsem bez peněz a bez lásky – teď jsem byla na vrcholu.
Nečekané rozuzlení
Když jsme dohráli, kluk s kytarou se mi podíval do očí. „Díky, bez tebe bych to nezvládl,“ řekl. Ale pak se něco stalo. Najednou se z davu vynořil kluk, který mi dlužil peníze. Otočila jsem se na něj a usmála se. „Díky, že jsi přišel, mám pro tebe pár otázek!“ Byl to krásný závěr. Nejenže jsem si užila mejdan, ale také jsem měla šanci si vyřídit účty. Všechno se točilo, a já už věděla, že i bez peněz a lásky můžu mít svůj večer jako královna!