Probudila jsem se v krabici
Ráno, když se slunce snažilo prosadit mezi špinavými okny, jsem se vzbudila v krabici. Kdo by to byl řekl? Dva dny zpátky jsem ležela na zemi v opuštěném skladu, teď jsem v krabici plné starých novin a prázdných plechovek. Děsně to páchlo, ale já jsem si zvykla. Ostatně, co jiného mi zbývá?
Jídlo? Kdepak, jen vzpomínky
Jídlo bylo luxus. Snídala jsem vzpomínky na čokoládovou tyčinku, kterou jsem snědla před týdnem. Čím víc jsem hladověla, tím víc mi hlavou vířily myšlenky na to, jak by bylo skvělé mít alespoň pár korun na něco dobrého. Když kolem mě prošel chlapík v drahém obleku, koukla jsem na něj se vztekem. Nechápu, jak někdo může mít takový život, zatímco já se tu krčím v krabici jako nějaký odpad.
Na ulici je to jiná liga
Venku to žilo. Ulice byly plné lidí, kteří spěchali za svými plány, a já? Já jsem seděla na okraji a pozorovala je. Každý měl svůj příběh. Mohla jsem slyšet, jak se smějí, jak se hádají. Rozhodla jsem se, že to nevzdám. Musím se dostat ven z této krabice a ukázat světu, že i bez peněz se dá žít.
Akce je život
Vybavila jsem se svojí starou kšiltovkou a roztrhanými džínami. Srdce mi bušilo, když jsem se vydala na lov. Odhodila jsem krabici a vyrazila do víru města. Na rohu ulice jsem potkala partu kluků, kteří se smáli a popíjeli. Přidala jsem se k nim, s úsměvem na tváři a bez peněz v kapse. Byla jsem drsná holka, která se nebojí riskovat.
Poslední zvrat
Večer se to všechno změnilo. Kluci mě pozvali na večírek. Když jsem dorazila, zjistila jsem, že tam je i ten chlapík z drahého obleku. Rozhodla jsem se, že ho zkusím oslovit. A víte co? Vydělal víc než dost, aby zaplatil za všechny. Nakonec jsem se s ním svezla domů, ale místo luxusu mě pozval do svého malého bytu plného knih a umění. Možná, že láska a peníze nejsou to jediné, co nás spojí. Možná je to o tom, jak moc jsme ochotni riskovat. A já? Už jsem se nebála riskovat vůbec nic.