Začátek konce
Bylo ráno, slunce prosvítalo skrze špinavé okno mého bytu jako nepříjemný alarm. Dnes jsem se měla dostavit na závody, ale neměla jsem ani korunu na benzin, natož na opravu mého starého bouráku. Zvenku jsem slyšela burácení motorů a vůni spáleného gumy, což mě nutilo se na chvíli zastavit a snít o tom, co by mohlo být.
Adrenalin v žilách
V tu chvíli jsem se rozhodla, že to nevzdám. Vyrazila jsem ven, na sobě jen otřepanou koženou bundu a kalhoty, které už pamatují lepší časy. Rozhlédla jsem se po ulici a uviděla auto. Mělo na kapotě velký nápis: „3139 psi – Ridic je král!“ Neváhala jsem.
Riziko a šílenství
Otevřela jsem dveře a nastoupila. Klíčky byly na místě. Rozpálila jsem motor a pocítila ten známý adrenalin, jak se mi rozlil v žilách. Vzala jsem to přímo na závodní dráhu, kde se shromáždila parta chlapců. Jejich pohledy byly jako ostří nože, ale já jsem se nenechala zastrašit. Před nimi jsem byla drsná holka bez peněz, ale s odhodláním.
Další kolo
Závody začaly a já jsem se otáčela v zatáčkách jako drak. Vzduch voněl po palivu a benzínu. Rychlost a chaos se spojily v jednom dokonalém momentu. Najednou jsem slyšela křik a viděla, jak se jedno auto vybouralo. Srdce mi bušilo, ale já jsem se nevzdávala. Adrenalin byl mojí jedinou láskou.
Konec bez konce
Vtom jsem ucítila, jak se něco v autě začíná dít. 3139 psi na mě křičelo a já jsem věděla, že tohle je konec. Ale místo toho, abych se bála, jsem se smála. Závod skončil, já jsem se rozplakala smíchem, protože jsem věděla, že jedině takhle můžu být svá. Když jsem vystoupila, auto se přehouplo a já se ocitla tváří v tvář klukům, kteří na mě zírali jako na blázna. „To jsi fakt vybourala?“ zeptali se. „Ne, to bylo naschvál!“ odpověděla jsem s úsměvem a odešla. Jak říkáme, nikdy se neví, co se stane, když si vezmeš život do vlastních rukou.