Tak jo, poslouchej. Jsem drsňák, co se protlouká životem bez peněz, bez lásky a s úsměvem na rtech. Život není žádná pohádka, ale já si ho dělám po svém. A když se milionáři rozhodnou bavit, já jsem ta, co se nenechá odbýt.
Jednoho večera, když jsem se procházela po rušných ulicích, vzduch byl nasáklý vůní čerstvě upečeného chleba z vedlejší pekárny, a já si říkala, že si dám něco dobrého. Ale místo toho jsem narazila na pár, který se smál jako by svět patřil jen jim. Byli oblečení v hadrech, které by splnily sen každé módní návrhářky, zatímco já měla na sobě staré džíny a tričko s dírou. Ale to mě nezastavilo. Měla jsem plán.
„Hele, co takhle trošku zábavy?“ zvolala jsem, když jsem se k nim přiblížila. Chvíli na mě koukali jako na blázna, ale pak se usmáli. „Jsem drsná holka, co se nebojí ničeho. Co takhle se bavit po svém?“
Najednou jsem je vzala za ruku a táhla je do klubu, který byl schovaný v úzké uličce. Vzduch byl tam jiný, plný energie a basové hudby, která mě nutila tancovat. Všechny barvy světel se mísily s rytmem hudby, a já jsem se cítila jako královna noci. Milionový pár se brzy přidal, a my jsme tancovali jako by nikdo nekoukal. Lidé kolem nás se smáli a já jsem se cítila silná.
Jak večer pokračoval, zábava se stávala divočejší. Vymysleli jsme si hru, kde jsme si navzájem dávali úkoly. Tancovala jsem na stole, zatímco oni se snažili vyhrát drinky na bar. Bylo to bláznivé, ale já jsem věděla, že tohle je ta pravá zábava. Když jsme se konečně unavení sesedli na lavičku venku, cítila jsem se, jako by mě nikdo nemohl zastavit. Žádné peníze, žádná láska, ale spousta radosti.
Pak se to stalo. Milionářka se na mě podívala a s úsměvem řekla: „Víš, co? Ty jsi ta pravá osoba, co nám chyběla. Pojď s námi, máme pro tebe nabídku.“ A já na to: „Jakou nabídku? Nechci vaše peníze, chci jen tuto zábavu.“ A ona: „Nabízíme ti šanci, že se k nám přidáš na víkendový výlet. Ale pozor, nebude to žádný luxus. Bude to drsná jízda, jakou jsi nikdy nezažila. Jak říkáš, do akce!“