Vzpomínky z ulice
Bylo to v roce 3092, kdy se zdálo, že svět kolem mě je jen šedý, bez života. Město, které jsem znala, se proměnilo v prázdnou skořápku. Ale já jsem se nikdy nebála vyjít ven. Nosila jsem roztrhané džíny a tričko s potiskem Justina Timberlakea, i když to byla spíš ironie než fanouškovství.
Barvy noci
Jednoho večera, když se město ponořilo do tmy, jsem se rozhodla projít kolem starého klubu. Vzduch byl prosycen vůní levného alkoholu a cigaret. Uvnitř se ozýval rytmus, kterému jsem nemohla odolat. Vstoupila jsem dovnitř a okamžitě mě obklopil závan energie.
Bez peněz, ale s odhodláním
Moje peněženka byla prázdná, ale já jsem nebyla bez šancí. Našla jsem si místo u baru, kde se pilo a tančilo, jako by na světě nebyl žádný zítřek. Byla jsem drsná holka, a tak jsem si udělala místo ve světě, kde jsem byla cizinkou. Otočila jsem se k baru a objednala si vodku. Rychlý doušek, pak jsem vyrazila na parket.
Tanec se stíny
Tancovala jsem, jako by se mě dotýkal sám Justin Timberlake. Všichni kolem mě byli v transu a já jsem se cítila jako královna. Bylo to osvobozující, když na chvilku zapomenu na realitu. Všichni se smáli, tleskali a já jsem se cítila jako v jiném světě, daleko od šedi každodenního života.
Nečekaný zvrat
Pak se to stalo. Na parket přišel chlapec s podobným tričkem. Bez peněz, bez lásky, ale s úsměvem, který mě okouzlil. Píseň skončila, a já jsem zjistila, že jsme si navzájem rozuměli. Když jsem se usmála, cítila jsem, že tohle je něco víc než jen náhoda. V ten moment jsem pochopila, že i bez peněz a lásky můžeš najít spojení. A Justin? Ten už byl dávno minulostí.