Čau, tady drsná holka, co má tak akorát na to, aby přežila. Peněz mám jako šafrán, ale to mi nebrání v tom, abych si užívala každý den naplno. Dneska jsem se rozhodla prozkoumat, co se skrývá za jménem Samer Issa. Kdo to sakra je? Co tady proboha dělá?
Od rána jsem bloudila po městě, zatímco se kolem mě vznášel smrad z popelnic a špinavých ulic. Světla se odrážela od mokrého asfaltu, a já cítila, jak mi v žilách koluje adrenalin. O Samerovi jsem slyšela, že je to chlapík bez konkurence, a já mu chtěla ukázat, že drsná holka jako já se ho nebojí.
Procházela jsem se po zaplivané čtvrti, kde se scházeli ti, co mají něco za lubem. Vzduch byl prosycený vůní cigaretového kouře a rozpadlých snů. Odtud to vypadalo, že se blíží něco velkého. Pár kluků na rohu ulice si mě mělo všimnout, ale já jsem jim nevěnovala pozornost. Můj cíl byl jasný: najít Samera.
Po několika neúspěšných pokusech a pár drsných slovech jsem narazila na jeho lidi. „Samer je na místě,“ řekl jeden z nich s úsměvem, který měl v sobě víc lží než pravdy. Když jsem se dostala do jeho doupěte, místo abych se bála, cítila jsem se jako královna. Samer Issa seděl na židli s nohama na stole, jeho pohled byl jako oheň, co spaluje všechno kolem.
„Kdo jsi, že se tu pleteš?“ zeptal se sarkasticky. Odpověděla jsem mu tím, co mi leželo na jazyku. Mluvila jsem jako drak, žádné okořeňování. Moje slova ho zaujala, a najednou jsme se ocitli v rozmáchlé diskusi o tom, co znamená být bez peněz a bez lásky. Když jsem odcházela, Samerova tvář se rozjasnila, a já měla pocit, že jsem mu ukázala, co to znamená být drsná.
Na odchodu jsem se otočila. „Samer, jsi dobrý chlapec, ale nikdy nezapomeň, že já jsem ta, co nemá co ztratit.“ Vzduch byl nabitý napětím, a já se smála, když jsem viděla, jak se mění jeho výraz. V ten moment jsem si uvědomila, že i když nemám peníze ani lásku, mám něco, co ostatní nemají – odvahu. A to mi stačí. A kdo ví? Možná na mě ještě někdo čeká, kdo bude mít aspoň kus mého štěstí.