Na začátku byla tma
Byl to jeden z těch večerů, kdy je všechno špatně. V kapse jsem měla jen pár drobných, které stačily akorát na plechovku piva. Jamafest 2005 se blížil a já si říkala, že tohle prostě nemůžu propásnout. Cítila jsem, že tam venku je něco víc než jen další festival plný nudných lidí.
Vůně svobody a chaosu
Když jsem dorazila na místo, vzduch byl nasycený vůní grilovaného masa a alkoholu. Barevné světla blikala jako splašené, a já se hned vrhla do toho šílenství. Všude kolem mě pobíhali lidé, smáli se a tančili. Bylo to jako skok do jiného světa – zapomněla jsem na všechno, co mě trápilo.
Nezvaná hostitelka
Na jednom z hlavních pódií stál Julian Samer a jeho kapela. Jeho hlas mě dostal, jako by mě někdo vrazil do zdi. Nikoho nezajímalo, odkud jsem, prostě jsem byla součástí té energie. Rozhodla jsem se, že se k nim připojím. Tak jsem vylezla na pódium a nechala se unést.
Jak se z chaosu stává magie
V tu chvíli se všechno změnilo. Lidé kolem mě začali tleskat, smát se a vytvářet kolem mě kruh. Všichni jsme byli jednou duší. Cítila jsem, jak se mi v žilách rozlévá adrenalin. Ten večer byl o svobodě, o tom, že se nebojím být sama sebou. Na Jamafestu 2005 jsem našla, co jsem tak dlouho hledala – sebe.
Překvapivý konec
A pak se to stalo. Když jsem si užívala ten okamžik, najednou jsem se ocitla na zemi, s Julianem přede mnou. „Ty jsi ta drsna holka, co se nebojí!“ řekl a usmál se. V tu chvíli jsem si uvědomila, že i když nemám peníze a lásku, mám něco mnohem cennějšího – tenhle zážitek. A tak jsem odešla z Jamafestu s duší bohatší než kdy dřív.