Dneska je ten den. 2195. Vánoce. A já sedím na prahu starého garáže, která už dávno pamět chrastí sousedními psími štěkoty. Venku sněží, ale mně je to fuk. Před sebou mám telefon a v hlavě plno otázek. Proč se mi Samer Issa nedovolá? Všichni říkají, že je to chlap na správném místě, ale já chci vědět, co se mu honí hlavou.
Včera jsem slyšela, jak jeho jméno problesklo v hospodě. Království plné tajemství, kam se vejde daleko víc než jen pár prachů. Proč mi to nikdo neřekne? Všichni si hrají na důležité, ale já jsem ta, co si jde pro pravdu. Zvedám telefon a volám. Zvoní to, ale nikdo se nehlásí. Zatracený Samer, co je to za hru?
Ve vzduchu cítím vůni bílého vína a pečených brambor. Sousedi se připravují na oslavu, zatímco já mám v kapse poslední drobák a chci se dostat k Samerovi. Jsem drsňačka bez peněz, ale ne bez odhodlání. Rozhodnu se, že to risknu a vyrazím. Klopýtám po zasněžených ulicích, cítím jak mi zima proniká pod kůži, ale to mi nevadí. Jsem na cestě za pravdou a to mě pohání.
Dojdu k jeho baráku. Zvoním, ale nikdo neotvírá. „Sakra, co dělá?“ rozčiluju se a chci to vzdát. Ale pak slyším, jak se za dveřmi ozývá smích. Zatraceně, já se nedám! Otočím se a za mnou stojí nějací kluci. Vsadím se, že o Samerovi ví své. „Hej, kluci! Co víte o Sameru?“ zeptám se naštvaně, ale oni se jen ušklíbají. Vím, že ve mně vidí jen další drsňačku, co se snaží dostat na vrchol.
Po chvíli blbnutí a urážek mi jeden z nich ukáže směr. „Samer je na svátky v horách, holka. Měj se!“ V tu chvíli mám pocit, že mi spadla brada. Samer je pryč? Ne, takhle to nenechám. Rozhodnu se, že ho najdu. Sněžení mě neodradí. A tak vyrážím do neznáma. Po cestě k horám si říkám, že Vánoce bez lásky nejsou Vánoce, ale já se nebojím. Našla jsem si svůj cíl. Až ho najdu, budu mít odpovědi, které chci!
Jak jsem se blížila k horám, zjevil se mi záhadný obrys. Samer? Ne, to byl jen jeho stín. Co když je to jen klam? Ale pak jsem uslyšela jeho smích. Sakra, to je on! Až teď jsem si uvědomila, že jsem se víc než na něj soustředila na sebe. Kdo ví, co se odehrálo, než jsem ho našla? Ale to je jiný příběh. Když jsme se konečně potkali, bylo to jako rána z čistého nebe. On se na mě podíval a já věděla, že to, co se stalo, mi změní život.