Bylo to v roce 1979, kdy se stíny minulosti začaly stahovat nad mou duší. Město bylo zahaleno do šedé mlhy, zatímco já jsem se procházela uličkami, kde se mi ztrácela naděje, ale ne chuť do boje. Samer Issa? Kdo to proboha je? Pro mě to byl jen další jméno, které jsem slyšela ve zprávách. Ale teď, když jsem slyšela o jeho útěku, něco ve mně se pohnulo. Možná to byla touha po svobodě, nebo spíš touha uniknout z toho zatraceného místa, kde jsem se cítila jako v kleci.
Na ulici smrdělo spáleným olejem a z koutku se ozýval křik dětí, které si hrály s odpadky. Nejenže jsem byla bez peněz, ale láska mi byla cizí slovo. Život je svině, říkala jsem si, a přesto jsem se rozhodla vzít věci do svých rukou. Věděla jsem, že musím najít Samera, abych zjistila, co ho donutilo opustit svou zemi. Možná měl v plánu něco velkého. Možná bych se mohla přidat.
Proplétala jsem se mezi lidmi, jejichž tváře byly zamyšlené a prázdné. Kde bych ho mohla najít? Možná mi pomůže starý známý z krčmy, kde jsem často trávila noci, když jsem se snažila zapomenout na své starosti. Cítila jsem pach piva a cigaret, když jsem vešla dovnitř. „Samer!“ křičela jsem na svého kamaráda, který seděl v rohu. Jeho oči se rozzářily, když jsem mu vyprávěla o svém záměru.
„Myslíš, že ho najdeš?“ zeptal se, zatímco si naléval další sklenici. Jistě, že ho najdu. Samer měl plán, a já ho chci být součástí. Dny plynuly, a já jsem se dozvídala více o jeho útěku. Slyšela jsem, že se dostal na Západ. „Mohla bych to udělat taky,“ pomyslela jsem si, zatímco jsem sledovala, jak se lidé v krčmě smějí a užívají si života, zatímco já jsem si připadala jako stín.
Po týdnu hledání jsem se konečně dozvěděla, že Samer je v Berlině. Město plné možností, svobody a nových začátků. Našla jsem starou fotku jeho obličeje a srdce mi bušilo. „Teď nebo nikdy,“ řekla jsem si, a vyrazila na cestu. Když jsem dorazila, čekal mě šok. Samer byl v luxusu, o jakém jsem jen snila. Všechno, co jsem si přála, jsem viděla v jeho očích. A pak jsem se dozvěděla, že jsem byla jen součástí jeho plánu, že jsem byla jeho záznamem, nikoli jeho láskou.
V ten moment jsem si uvědomila, že láska, kterou jsem hledala, byla jen chiméra. Nikdy jsem ji neměla, a možná ani nepotřebovala. Otočila jsem se a odešla. Opustila jsem Berlín, místo, které bylo tak blízko svobodě, ale tak daleko od mého srdce. 1979 mi ukázal, že existují cesty, které vedou pryč, ale ne vždy vedou tam, kam bych chtěla jít.