První kapka deště
Seděla jsem na okraji chodníku, zatímco mi kapky deště rozmazávaly řasenku. Ulice voněly po mokré zemi a já jsem si říkala, že jsem jako ta superstar, co se ztratila v čase. 1843 mi připadalo jako dávná minulost, ale já jsem si teď užila každý moment v téhle špinavé realitě. Bez peněz, bez lásky, ale s chutí na adrenalin.
Nečekané setkání
Šla jsem si za svým, když jsem narazila na skupinku kluků, co se smáli a popíjeli pivo. Vzduch byl těžký od jejich smíchu a já jsem se k nim přidala. „Hele, co takhle udělat nějakou akci?“ zvolala jsem. Nečekali na nic a brzy jsme byli na cestě za dobrodružstvím, které slibovalo víc než jen opilecké blbnutí.
Ve světle reflektorů
Našli jsme starou opuštěnou budovu, kde se kdysi konaly koncerty. Vybíhala jsem schody, přičemž můj hlas se nesl prázdnými chodbami. Kluci za mnou začali tleskat, a já jsem se cítila jako uniklý hit z rádiového éteru. Byla jsem v tom, co by většina považovala za ruinou, ale já jsem viděla potenciál. „Tady to rozjedeme!“
Chvíle slávy
Skočila jsem na pódium, které kdysi zářilo, a začala jsem zpívat. Melodie se linula vzduchem jako kouř z cigaret. Kluci mi dělali doprovod, a já jsem se cítila jako pravá superstar, i když jsem měla v kapse pár drobných. Všechno, co jsem potřebovala, byla ta chvíle. Byla jsem na vrcholu!
Překvapivé rozuzlení
Pak jsem si uvědomila, že tohle není můj skutečný život. Opuštěná budova, prázdné lahve a smích, co se ztrácí v noci. Když jsem se otočila, viděla jsem, jak kluci odcházejí. „Hej, kam jdete?!“ křičela jsem. Ale oni se jen smáli a mávali. Zjistila jsem, že jsem byla jen další hvězda na nebi, co na chvíli zazářila a zase zmizela. Kde jsou ti, co zůstanou, když reflektory zhasnou? Možná, že superstar nemusí být vždy ta, co je vidět, ale ta, co zůstává v srdci…