Jsem na městské ulici, mezi rozpadlými budovami a vybledlými graffiti. Vůně moči a levného alkoholu se mísí se vzduchem, jako by město dýchalo. Dnes je ten den. April. Pořádně jsem si to zapamatovala, protože to je den, kdy se nemám s nikým potkat. Ostatní se smějí, plánují, ale já? Já nemám na smích čas.
Už od rána slunce prahne po tom, aby mi spálilo pleť. Oblečená v roztrhaných džínách a kožené bundě, cítím se jako královna. I když nemám ani na jídlo, vím, že na ulici se musím umět prodat. Všude kolem mě jsou lidé, kteří mě chtějí využít, ale já jsem ta drsná holka, co si nenechá nic líbit. Zatímco se ostatní snaží najít lásku nebo aspoň nějakého chlapa na večer, já se soustředím na přežití.
Procházím kolem stánku s jídlem, kde je vůně grilovaných vuřtů přímo nesnesitelná. Ale co? Nechci se nechat rozptýlit. Vím, že pokud se chci dostat na vrchol, musím pokračovat. Jdu dál a pozoruji ulice. April je tady, ale já ji neberu vážně. Je to jen další den, kdy se musím bránit všem těm kecům o lásce.
Najednou se mi do cesty postaví hromada kluků. Oči se mi rozšíří, když si uvědomím, že hledají zábavu. Jediný pohled na jejich oblečení, roztrhané trička a špinavé tenisky mi říká, že nejsou moje parta. Ale stejně jako já, i oni mají chuť na adrenalin. „Co takhle malá sázka?“ říká jeden z nich. Kdo by odolal?
Vytáhnou mě do opuštěného skladu. Vzduch je tu těžký, smrdí starými kartony a zapáchajícími zbytky. Sázka zní jasně: kdo z nás bude umět nejlépe předvést, co v sobě má. V tu chvíli si uvědomím, že tohle je moje šance. April mi vklouzla do hlavy, ale já ji chci překvapivě porazit. A tak začnu. Nikdo nečeká, že drsná holka z ulice má takové triky. Všichni zírají, a já se směju, protože vím, že dneska si nikdo nedovolí říct, že jsem nic. Když skončím, kluci jsou v šoku. Najednou je ticho a já se usmívám. Kdo by to byl řekl? I bez peněz a lásky se dá vyhrát. A April? Ta se mi klaní.